Znáte proces zdokonalování již dokonalého?
Je to bedlivé zaměření pozornosti na detail v tom, co děláte, spolu s proudící hrdostí a radostí z dané činnosti. 

Za poslední 2 roky pěkně vyrostla moje google dokumentová svatyně, kam si schraňuju různé úryvky z knih, článků atd. Často se k ní vracím, protože mě její zpětné pročítání uklidňuje, nakopává správným směrem a je takovou mojí osobní základnou. 

I když už je můj sebemrskač spíše minulostí a je zařazen do arzenálu mých vnitřních pomocníků, jednou za čas zaklepe na dveře. 

O jeho síle ale i jeho ovládnutí, jsem psala před rokem tento článek. 

Mám takové osobní měřítko.
Když časově nedávám sednout si a psát, něco je špatně.
Když nestíhám ukradnout si 3 hodiny času v kuse, kdy si sednu, hluboce se uklidním a vyndám to ze sebe ven. 

Není to ještě tak dávno, kdy pro mě bylo slovo byznys skoro sprostý slovo.
Po mé letité honbě za uznáním v prostředí, kde hrály prim čísla a rostoucí křivky, jsem se přehoupla na druhý břeh.

Musím se smát tomu, jak se v životě věci opakují. 

U mě zejména jedna věc. To, že se kolem mě vyrojí nejrůznější aktivity, do kterých jsem nějakým způsobem zapojená a všechno mi v jeden moment spadne na hlavu. Naštěstí už se znám natolik, že vím, že je to moje past a umím tuto smyčku zachytit v zárodku.

Jsem sběratelka nejrůznějších pomocníků na cestě sebepoznáním.
Rozhodla jsem vám ukázat pár těch, které mě momentálně baví nejvíc. 

Tohle je otázka za milion.
Na její zárodek její odpovědi se však musíme vrátit o pár kroků nazpět. 
A ten základní kámen všeho je sebepoznání.

Ty příběhy jsou někdy jako přes kopírák.

Člověk se žene za úspěchem, kterého se nějakým způsobem posléze dotkne, pak ho jede vymeditovat do kláštera nebo na nějakou pouť a díky pozměněným hodnotám pak začne dělat zpravidla něco osvíceného nebo zkrátka něco, co mu dává větší smysl.
A má velkou chuť o své proměně mluvit, tak si ho zvou do pořadů a podcastů, protože téma je to vděčné a divácky zajímavé.

A proč? Protože je to součást toho úspěšného obecného příběhu. Je to pokračování pohádky, kdy dobro vítězí nad zlem. Jen herci se mění, kulisy se mění ale příběhy zůstávají. Zkrátka máme rádi dobré konce. Jenže ty životy pak pokračují a lidé se po prvotním opojení nové cesty setkávají s dalšími novými výzvami, které už nejsou pro okolní svět tolik sexy. 

Zkrátka je další čas na nabírání nových zkušeností, dovedností, tvoření věcí a hlavně dělání nových chyb, přes které se jedině dostaneme k našemu novému vysněnému obrazu úspěchu, ať už je jakýkoliv.  

A všechno jenom proto, aby se člověk poté zase mohl transformovat.
A zjistit, že všechno bylo zase o trošku jinak, než si myslel.

K poznání člověk totiž postupně dospívá, nelze ho zhltnout za rok v sérii knih, online kurzů a videí. Občas mě fascinuje, že si to my lidé často myslíme. Že už nám přijde, že víme. Přitom jsme jen přijmuli sadu přesvědčení z poznání od ostatních souputníků, která možná brzo budeme zase muset odložit. 

Baví mě ta představa, kolikrát za život je ještě proměním. Kdy trošku a kdy od základů. Tuším, že to bude ještě několikrát.
Že se ve čtyřiceti budu podivovat nad tím, kolik času jsem měla na to takto divně filozofovat.
Možná se budu sama sobě smát, stejně jako teď, když si čtu můj první “podnikatelský” blog.
A že na sobě budu zpětně možná něco obdivovat, co teď nevidím, stejně jako teď, když závidím dvacetileté Jitce její sebedůvěru a skálopevné odhodlání. 

Já osobně věřím v 7-10 leté životní cykly, mimo jiné i protože dávají mému životu určitou strukturu. A díky ní si umím si zmapovat, kde se cca nacházím a jak to můžu pojmout tak, aby mi to dávalo smysl a sílu na cestě - to je to, oč tu běží.

Chvíli se tady na blogu s vámi chci seknout v tématu sebepoznání a uvedení sebe sama do reálného života. V sérii článků, které budou následovat.

A tohle měl být úvod.
Pocitový, s myšlenkou schovanou mezi řádky.
Tak snad se dala chytit. :-).

Mějte se krásně, J.