Jeden příběh ze života.
Já jsem to dělala pro ni a ona to dělala kvůli mě.
Ani jedna jsme to nedělaly primárně pro sebe. A špatně to dopadlo.

Štěstí je těžko definovatelná věc ale jedna věc je jistá - jeho centrum je v našem mozku. Opravdu dobrý pocit se většinou nezjeví sám od sebe, ale musíme si pro něho dojít. Je třeba zvednout zadek a udělat nějakou akci, která ho vytvoří. Dnes začneme zlehka a na úvod dám pár podložených tipů, které vás skoro žádnou energii nestojí a přesto rychle zafungují.

Můj duben byl měsícem úklidu. Generálního. 

A to ve všech oblastech - revize nejen pracovních aktivit, papírů, věcí, oblečení, ale i vztahů, myšlenek, pocitů a tužeb. Všechny nové etapy začínají totiž úklidem. 

Jestli jsem něco ve svém životě “expertka”, tak na to, jak ztratit a nabrat sebedůvěru. 

Vnímám život v opakujících se cyklech a už nejeden z nich skončil sesunem na kolena. Proto si moc vážím životních období, kdy je člověk sebedůvěrou v té vrchní polovině a neberu to jako samozřejmost. K tomu, že teď mohu předávat své myšlenky, přistupuji s velkou pokorou - brzo se zase mohou totiž karty obrátit. 

Říkám s oblibou jednu hlášku od mého kamaráda Pavla Bulowski, kterého jsem se ptala, jestli může podnikat každý. Odpověděl: Může, ale neměl by.

Já odpovídám: Může, ale měl by si předtím sundat růžové brýle, zjistit objektivní informace a získat s nimi i realistický přístup.

Hojnost - slovo v poslední době pro mě nadužívané ...
Moc se mi však líbí tento text:
 
"Každý z nás něco chce, ať už na úrovni hmotné, duchovní či duševní. Každý z nás chce však něco jiného, někomu stačí minimum, jen aby vyšel, jiný chce vše. Zlatá střední cesta však leží někde uprostřed a lze ji nazvat hojností." -H. Buldoc

“To dobré je největší překážkou pro to lepší.”

Tyto dny mi je velkým průvodcem tato věta, kterou nám kladli na srdce na koučovacím výcviku, jako jeden z nejčastějších lidských blokátorů. 

Každý z nás se rozhodl pro nějakou jinou úlohu, poslání nebo směr. Ale všichni vlastně hledáme totéž.
Toužíme po projevu lásky.

Pracovní trh se rychle proměňuje a mě samotnou zajímalo, jaké pozice budou žádané. Ani vám nebudu říkat, kolik hodin jsem v tom tématu ležela. Pár desítek určitě.
A nakonec jsem dala výběr takový, aby byl co nejkomplexnější, směr ukazující a inspirující.

Všichni už pociťujeme, že jsme součástí obrovských změn.

Představuju si nás jako prádlo, které se právě pere v pračce na nejvyšších otáčkách. Všichni jsme na tom podobně - mokří a zmačkaní. A točíme se!
Jací asi budeme, až nás vyndají ven a my pomalu uschneme?
Budeme voňaví a připravení na nové nošení? Nebo zatuchlí a na odpis? 🙂