Tento článek je věnován procesu plánování sabatiklu, abyste si ho mohli užít naplno. 
Vycházím z mojí čerstvé 3 měsíční sabatiklové zkušenosti. 

Fáze sabatiklu: 
1. Rozhodnutí
2. Příprava 
3. Vstup a stavy bytí 
4. Výstup a zakončení 
5. Klíčové tipy & takeaways 

Sabatikl = je to odpočinek od práce, je to takové volno na cokoliv, co je ve vašem životě důležité a za normálního běhu nestíháte nebo není prioritou. Čas na žití vašich snů, doplnění životních rolí nebo prostě pauza od pracovního kolotoče. 

ROZHODNUTÍ

Prvním a nejdůležitějším krokem je rozhodnutí.
Já už na sobě pozorovala minulý rok, že i když je všechno krásný a dává to smysl, tak je toho nějak moc. Cítila jsem úbytek kapacity, nedostatek prostoru na integrování všech proběhlých zkušeností a hlavně volání duše. 

Když jsem se sama sebe upřímně ptala, co nejvíc potřebuju - moje odpověd byla mít hodně volného prostoru a nic nemuset. Moci na chvilku vystoupit ze soukolí, pracovních zodpovědností a věnovat se i jiným věcem, na kterých mi taky záleží. Cítila jsem, že bych si mohla naplánovat takovou odměnu za 5 letou práci na osvětě a iniciaci ikigai a udělat velký výdech a nádech. 

Jelikož jsem měla před sebou ještě jeden stěžejní projekt, časově to vycházelo za 5 měsíců. V té chvíli, kdy jsem si to dala do kalendáře a zabookovala v něm 3 měsíce s názem Sabatikl, tak se mi vlila do žil okamžitá energie pro tady a ted. To pro mě bylo znamení, že jdu správným směrem a že mě to podporuje. 

PŘÍPRAVA NA SABATIKL
 
Začal tím další krok - příprava na sabatikl. Když plánujete nějaký krok, ze které byste mohli třeba uhnout, tak se doporučuje udělat závazek. Já to v říjnu nejdřív oznámila svému nejbližšímu týmu a pak hned lidem v newsletteru. Hodně funguje, když to můžete oznámit, pojmenovat důvody a u toho pozorovat, co to s vámi dělá. Vy to totiž oznamujete zejména sobě a dáváte si tím najevo, že myslíte opravdu vážně. 🙂 Zároveň zapojujete do svého plánu i ostatní a mohou se na to připravit nebo se cítit důležitou součástí, což je projeví právě později. 

Pak přišla ještě několikaměsíční práce a mě moc vidina sabatiklu pomáhala vše zvládat. Termín v kalendáři se rychle blížil a najednou zbýval měsíc do začátku a mě došlo, že pokud se chci opravdu kvalitně odpojit, tak je potřeba teď zamakat. Bylo potřeba připravit vše prakticky, předat zodpovědnosti a činnosti dalším lidem, vyřešit předem strategické kroky, které bych normálně řešila za běhu a udělat asi 1000 malých kroků, které mě předtím ani nenapadly. Do toho přicházely další nečekané výzvy k řešení, které se vůbec nehodily. Ten poslední měsíc jsem nejvíc bojovala se strachy a obavami typu, jestli si to můžu vůbec dovolit, jestli to všechno stihnu předat a byla hodně lákavá představa, že to nemusím řešit hned a bylo by jednodušší si to nechat k řešení i při sabatiklu. 

Jenže … Věděla bych, že by to nebylo ono. Že bych tím podváděla samu sebe. Že by to bylo jen tak napůl. A že to teď důležité napnout všechny síly a zasoustředit se. Málem jsem se odvařila. 

Ten poslední týden ke mě přišla hláška … je mi to jedno. 
Už je mi to jedno. 
Je jedno jestli to zvládnu dokonale připravit a mít čistý stůl. Je jedno jestli se něco posere … Tak ať. Ať odpadne, to co odpadnout má. 
Děj se vůle boží. 

Cítila jsem to odevzdání se a cílovou rovinku. Dojezdíček, ve kterém jsem cítila navýšení důvěry v to, co se má stát, jako asi ještě nikdy v životě. Jak kdyby dal mezi mě a můj pracovní svět tlusté sabatiklové sklo, přes které něco málo vidím, ale nic se mě ne(do)týká. Ještě poslední Zoom, odpojení ze všech komunikačních kanálů … skrytí skupin … zakrytí feedu … a bylo to. 

A přišel čas na vizi a plán toho, co si chci skutečně z těch 3 měsíců vyzvednout. Miluju se vnitřně nastavit na jakýkoliv časový úsek, zvědomit co je důležité, v čem a jak se chci posunout, jaké zdroje k tomu potřebuju, co mi bude to podstatné stále připomínat … 

Moje kamarádka Linda z Podle sebe mě provedla vizualizací, kde jsem měla možnost ochutnat pocity a obrazy toho, co si nejvíc přeju zažít. A na základě toho, už jsem si už sama vytvořila konkrétní vizi a plán.

"Už nemusím spěchat, protože mám směr a plán." - jak říká ikigai. 

V této chvíli už nic nebránilo vklouznout do vstupu do bezčasí. 

VSTUP A STAVY BYTÍ SABATIKLU 

Ten první měsíc byl pro mě cíl “NEBEJT”.
A o to víc BEJT v přítomnosti. 
Díky tomu, že jsem nemusela nikde být na čas, tak jsem se mohla ponořit do stavů plné přítomnosti. A byla to naprostá euforie. 

Zkusit si, jaké je to být fulltime home-maker.
Dělat teplo domova díky svojí mentální přítomnosti.
Mít čas skutečně pobýt se svými skrytými emocemi.
Dělat to, co se mi právě nejvíc chce a co potřebuju.
Pečovat o své tělo a duši.
Chodit na španělštinu.
Udělat si poohlédnutí za posledními roky v podnikání. 

Čekala jsem, jestli přijde nějaká úzkost, jestli mi něco bude chybět, jestli budu cítit pnutí, jestli se neobjeví, že jsem zase už nespojila svou sebehodnotu s prací a budu cítit prázdnotu … 

A nepřišlo a nechybělo mi absolutně nic 🙂 To přišlo až druhý měsíc.  
Ten měl název  "BÝT ČI NEBÝT".

Cítila jsem, jak jsem se už po měsíci plného odpojení dostala do plusu. Jak už jsem měla v jeden moment pocit, že už to stačí. Jak už jsem plná energie a ty 2 další měsíce mi přišly ještě nesmyslně dlouhý :D. Ale věděla jsem, že to je jen taková “léčka”. Že ted se to láme a vyzvedává to podstatné. Abych šla ještě hloubš, naordinovala jsem si suchý únor v březnu a nothing doing diet - abych opravdu nikam před sebou nemohla utéct. Nothing doing diet je je časový úsek, kdy NIC neděláte a přijde na vás taková odporná nuda. Přicházejí různé pocity a vy s nimi nějak nakládáte. Já hodně bojovala s impostrem, přepadlo mě FOMO, strachem ze zbytečnosti, málem jsem se ukousala nudou … Na konci toho černého týdne přišel klíčový tah jednoho momentu. A já sedla do kavárny, rozbalila fidlátka a začala psát až z toho byl 4 stránkový dopis ode mě pro mě pro další cestu. Vedle mě začal hrát pouliční umělec Ave Maria. A já věděla, že je to to ono. 

"BÝT (a nebýt)"
Poslední třetí měsíc jsem pomalu, ale jistě vyplouvala na krátké návštěvy do pracovní reality z mého sabatiklového břehu. Spojovala jsem se s klíčovými lidmi, sdílela vize a pomalu dělala přípravu do další etapy. Všimla jsem si, že už mi tolik nejde být v plné přítomnosti, že už zase žiju ty svoje budoucí vize. Naštěstí jsem tam ještě měla naplánovanou Vipassanu, která mi dodala dávno syrové přítomnosti. A pak taky vypadnutý rameno v letadle, když jsem jela na svůj týdenní solotrip do Prahy - to byla taky zajímavá a důležitá šleha 🙂 

VÝSTUP A ZAKONČENÍ

A najednou to sabatiklové sklo, které mě chránilo bylo pryč … bez přípravy, bez varování ..

To, že žijete svůj sen poznáte, až se z něj probudíte. Tak nějak se teď cítím.
Proubouzím se z krásného snu, který jsem měla možnost teď 3 měsíce žít.
Rozkoukávám se a chvílemi ještě podřímmnu … ale už jen na momenty.
Je mi smutno, ale zároveň vím, že aby to dávalo svůj smysl, tak to musí mít svůj konec. 

A aby byl nový a kvalitní začátek nové dynamičtější etapy, kterou si chci taky maximálně užít, je potřeba mít zase naladění a rámcový plán 🙂 Vždyť už mě znáte.

Moje závěrečné tipy a doporučení k sabatiklům:

Jde si to naplánovat, i když máte pocit, že ne! Určete si délku a pak tomu podřiďte všechno, jakoby na tom záležel váš život, protože on záleží!

Sabatikly se obvykle plánují na půl roku nebo rok, ale můžete vyzkoušet i 3 měsíce nebo “jen” měsíc. Upřímně říkám, že kvalitně zařízený měsíc, kdy se naprosto odpojíte, tak udělá neskutečně hodně muziky. Možná i takový týden na samotce bez jakéhokoliv připojení si umím představit.

Kvalitní Odpojení je klíč. V přípravě si zajistěte, aby jste nebyly součástí pracovních věcí, v jakém případě se vám může kdo a kde ozvat, zajistěte za sebe náhradu. Odpojete se i ze všech kanálů, kde probíhá komunikace a kterých ted nebudete chtít být součástí.

Udělejte maximum v rámci předáním svých kompetencí a věcí, co potřebujete, aby fungovaly - ale ne víc. Vy to musíte hlavně pustit. Pokud to nebude fungovat bez vás, tak je potřeba začít přemýšlet, jestli to má vůbec existovat. I když se nějaké věci pokazí a vy tam nebudete, abyste to mohli zachránit, tak to je stejně váš největší dar.

Udělejte si seznam svých přání, co si přejete nejvíc zažít. A pak si je postupně vyzvedávejte. Vracejte se k původnímu nejčistčnímu záměru a věřte mu, nespěchejte a neutíkejte při prvním pocitu doplněné energie.

Věřte, že pracovní svět se bez vás bude točit dál. A možná ještě líp, než předtím. Buďte připraveni na nejhorší ale počítejte s nejlepším! Možná zase okusíte to, že věci se stejně dějou a vy možná až moc v životě snažíte (a to vás vysiluje!)

Jděte radikální cestou toho, co milujete a co vás oživuje! A touto cestou ideálně pokračujte po sabatiklu, protože to je ten nejjednodušší a nejzábavnější způsob, jak být v okamžicích plné přítomnosti. A to je to jediné, co v životě reálně máme.

Nebojte se dlouhých chvil, prostojů a odporné nudy. Učí to trpělivosti, a celkově se u toho uvnitř vás děje mnoho.

Nebojte se taky náročných emocí, které budou vyplouvat. Potřebují s vámi pobýt a obejmout. Budete překvapení jak po první části sabatiklu začně vás mozek jinak přemýšlet a vnímat jiné věci. Není se čemu divit - má teď jiné vstupy, než v normálním běhu. Tak se vnímejte, co konzumujete, čemu a jakým lidem se vystavujete, jaké energie se ve vás různými činnostmi tvoří, co vám dělá dobře a co ne … tohle je ideální čas na pozorování a experimentování.

Užijte si všechny fáze vašeho sabatiklu a na žádnou z nich nezapomeňte. Od rozhodnutí, přes přípravu, bytí v sabatiklu a ukončení s plánem na další skvělou etapu. 

Pro mě byla součást zakončení i natočení tohoto dílu a já moc děkuju, že si v tomto prostoru můžu nechat tyto myšlenky a poznání, které třeba pomohou i na vašich sabatiklech. Moc vám přeju, abyste si je dovolili mít, protože je to úžasný nabíjející a boží, obzvlášt když je volání vaší duše. 

ps. speciální velké poděkování patří mému nejbližšímu úžasnému realizačnímu týmu (Aneta Uhrová, Jitka Tůmová a Eliška Králová) a taky mému muži Davidovi. Bez vás by to nešlo. Děkuju! <3

Dělo se teď hodně věcí, vítr foukal do různých stran a nezbývalo, než se vrátit z výpravy na skok domů.

Zvu vás k mé podcastové osobní minisérii s názvem Ikičaj.

Myšlenka tohoto dílu: 7 kroků, které se skrývají pod pojmem Naplánovat změnu, které už mi nějaký pátek fungují. Stojí to trochu času, ale funguje to. 

Malá ochutnávka:
 
Přijetí. Nechtít být jinde. 
Napojit se na smysl. Proč tu jsem? Jaký tomu můžu dát záměr? Jaké jsou největší výhody tohoto místa? Jak to můžu udělat, aby to byly moje 2 nejlepší měsíce v životě? 
Naplánovat aktivity. Jaké aktivity mi dělají dobře a vracejí životní energii? Už se dobře znám, takže je to daleko rychlejší. Vím kdo jsem a co mi dělá dobře.
Jít naproti. Jakoby na tom závisel život. Protože on závisí.
Nastavit pravidla, rámce a limity. Takové, které mohu i porušovat.
Dělat to. Make it happen. Ať se to zajede.
Oslava. Vděčnost za to, co už mám, pochválit se, hrdost, bytí, těšení. 

Celý díl, s příběhem a další inspirací ze života TADY: 

Dneska trochu odlehčeně a dost hovorově, tak se nelekněte. :-). Text sdílím jako ukázku sledu (ne)důležitých impulsů, které vás mohou dostat na TO místo. Místo, které je bohatstvím dalších ukazatelů, které další krůčky na vaší cestě jsou ty pravé pro vás.  

Ten pocit, když uděláš v životě další krok.
Rozhlížíš se kolem a pozoruješ. Přijde ti, že nic nepoznáváš.
Jdeš na pomyslný průzkum a něco ti nesedí. Zkoušíš z toho místa fungovat tak, jak jsi zvyklá, ale nejde to. Jsi zmatená jak lesní včela a ladná jak slon v porcelánu.

Příjezd do ČR po zimě v zahraničí je o setkávání, akcích a návštěvách.
Člověk logicky opečovává to, co při svým nomádských výpravách přes zimu zanedbal.
Měla jsem za to, že už mám po letech pod čepicí a zařídila si půdu, abych se neodbouchla.

Jsou období v životě, které jsou náročnější, než jiné.

Blíží se termín, člověk chce s něčím doopravdy pohnout, nebo se toho zkrátka poskládalo více najednou. 

V tomto případě se může stát, že se člověk nechá strhnout, stane součástí zrychleného a reaktivního procesu a smyčka frustrace a odpojení na sebe nenechá dlouho čekat. Je taky dokázáno, že vychýlený člověk má tendence vychýlit se ještě víc!

Povím vám jeden příběh, který se opravdu stal.

Bylo léto 2017 a já se staženým krkem oznamovala mému tehdejšímu týmu, že musíme příští měsíc zabrat, jinak nepřežijeme. Největší okurková sezóna v plném proudu a my byli ve 4. roce fungování, kdy nás bylo 12. Jak se to stane, že je cashflow mizerné? Jednoduše. Stačí 2 obratově horší měsíce, nějaké investice, obchody váznou a zdají se v nedohlednu a vyplácíte velké ( čti špatně nastavené ) provize obchodníkům za minulé měsíce. 

Jeden příběh ze života.
Já jsem to dělala pro ni a ona to dělala kvůli mě.
Ani jedna jsme to nedělaly primárně pro sebe. A špatně to dopadlo.

Štěstí je těžko definovatelná věc ale jedna věc je jistá - jeho centrum je v našem mozku. Opravdu dobrý pocit se většinou nezjeví sám od sebe, ale musíme si pro něho dojít. Je třeba zvednout zadek a udělat nějakou akci, která ho vytvoří. Dnes začneme zlehka a na úvod dám pár podložených tipů, které vás skoro žádnou energii nestojí a přesto rychle zafungují.