Jsou období v životě, které jsou náročnější, než jiné.
Blíží se termín, člověk chce s něčím doopravdy pohnout, nebo se toho zkrátka poskládalo více najednou.
V tomto případě se může stát, že se člověk nechá strhnout, stane součástí zrychleného a reaktivního procesu a smyčka frustrace a odpojení na sebe nenechá dlouho čekat. Je taky dokázáno, že vychýlený člověk má tendence vychýlit se ještě víc!
More...
A nebo je tu ještě jednou varianta.
Vědomě se rozhodne, že si i tuto náročnější fázi (fázi = úsek, který skončí!) užije a vytvoří kolem sebe takové prostředí, aby se to dalo krásně zvládnout.
A jelikož mám jedno takové období právě za sebou, chci s vámi posdílet moje záchytné body, které mi dobře fungují (a je velice znát, když je vynechám!).
Moje záchytné maximální minimum:
Offline ráno/večer a v sobotu.
První hodina ráno a poslední hodina (ale ideálně ještě více) před spaním. Sobota úplně offline (ale ideálně už od pátku).
Ráno začít 15/15.
První věc, kterou ještě polo-spící vždycky udělám, je obligátní sklenka teplé vody s citronem a pak se okamžitě vrhnu na 15 min. ranní jógu. Po tomto probuzení a spojení s tělem mě čeká cca 15 minutový okénko, než se vzbudí dítě a jedu podle nálady - buď čtu knihu, poslouchám hudbu, dám si meditaci nebo si něco píšu.
První hodina práce - nejtěžší sousto po ránu.
Sešlo se mi pár větších balvanů najednou a samozřejmě jsem na několik dní zaujmula postoj, že nejlepší bude tančit okolo toho (čti prokrastinovat), protože do těch slonů se mi fakt nechtělo! Tak jsem na sebe uspořádala plán, který na mě vždycky funguje. Zablokovat hodinu denně, oddělat všechny rušivé elementy a tu hodinu dělat to nejlepší, co je v ten moment v mých silách. Nikdy mě nepřestane fascinovat, že opravdu nejtěžší je začít. Odměnou je dopamin, dobrý pocit, radost z toho, že jsou věci v pohybu i uvolnění kreativity, oproti tomu, když určité věci neustále odsouváme.
Týdenní plánování.
“Kdo neplánuje, plánuje neúspěch.”
Potřebuju mít rámcovou strukturu, abych mohla plout. Týdenní plánování je můj nejlepší přítel. Stačí si zvědomit 3 hlavní priority tohoto týdne a co mi práce na nich přinese a správný směr je zaručen. Věci se posouvají a člověk se nepředře.
TIP: Zásadní kniha pro lidi, co toho dělají moc najednou a diví se, proč pořád stojí na místě - Síla jednoduchosti, Leo Babauta.
Vracet se k 90denní vizi.
Každý kvartál si sednout k vytvoření vize na další období mě neskutečně baví. Člověk motivaci nepotřebuje na začátku, ale hlavně v průběhu. V této chvíli se často k vizi vracím, pročítám a uklidňuju se jí. Mou osobní a léty prověřenou verzi, která vás propojí s vizí i emočně, jsem dala ke stáhnutí v minulých článcích, tak mrkněte.
Končit v 15.00h.
U mě je tato hodina jasná, protože většinou chodím pro dítě do školky. Osvědčilo se mi předtím vědomě ukončit pracovní den. Může to být 5minutová kontrola toho, co mě čeká zítra, či poslední komunikace a dokončení - zaklapnutí počítače! Když jedu směr školka, už bych se ideálně měla ladit na jinou fázi dne, nikoliv ještě něco honem řešit.
A když díky mé nedisciplinovanosti ten počítač i tak otevřu, skoro nikdy to není extra produktivní nebo nic, co by i tak nevydrželo do druhého dne. A já si tak jen ukrajuju ze své kognitivní energie dalšího dne, která mi potom chybí.
Hlídat si ve dnech 25% činností, které mě dělají extra happy.
Ne, není to o tom být celý den ve esctatic flow. Mě osobně moc pomáhá, když se napojím na smysl dané činnosti - i když je třeba nezáživná.
Proč je tato činnost důležitá? Co přinese za hodnotu?
Jak si to můžu udělat udělat více Ikigai/zábavnější?
Co se u toho učím? Na co se mohu více zasoustředit?
Je dokázáno, že stačí dělat ve dni 25-30% činností, které vás naplňují velmi. A jelikož už určitě víte, které to jsou, nebude zas takový problém je i do dnů, které jsou plné povinností vsunout. Funguje to!
Zpomalit.
"Lidé, kteří se zastavují, často předběhnou ty, kteří neustále pospíchají."
Není to závod, je to běh na dlouhou trať. A nevyhrává ten, který má více projektů, peněz, věcí a možností ale ten, který si to více užije. A zpomalení je tomu přímo úměrné. Ve dnech, kdy toho máte fakt hodně, si tohle rozhodně zvědomte a zkuste dělat věci 2x pomaleji. Překvapením pro vás bude, že všechno i tak stihnete - avšak s mnohem větším prožitkem.
Vídat se lidmi, se kterými mluvíte i na jiné téma, než právě řešíte.
Umět přepínat je důležitou dovedností pro zachování rovnováhy a neprasknutí hlavy.
Ti, kteří řeší neustále podnikání, by se měli vídat s lidmi, kteří nepodnikají a pravděpodobně ani nikdy nebudou.
Ti, kteří řeší neustále hluboká témata, by se měli setkávat s něčím jednodušším a prostším.
Ti, kteří řeší neustále to, jak být lepší, by měli dělat něco nevýkonnového a nerozvojového.
Tip: Máte nějaký koníček, který nijak nesouvisí s vaší prací a touhou být lepší? A mohla bych ho vidět? 🙂
Nečekat na dokonalost.
"Not perfect, but less stupid."
Pokud je při tvorbě radost, nikdy to nemůže být špatné. A o tom jsem bytostně přesvědčená. Takže hledejte radost, nikoliv dokonalost.
Přijímat lásku.
Při náročnějším období je důležité hlídat si poměr dávání vs. přijímání. Spoustu lidí tady namítne, že dávání je pro ně zároveň přijímání. A o to více vědomě bychom měly přijímat. Bez pocitů viny, automatické nutnosti vracet a být aktivní. Ať už doma poprosíme o masáž nohou, dáme sami sebe na 1.místo a necháme si pomoci.
- další drobky: zbytečně nenaskakovat na podněty a nepousovat je ještě dál, nereagovat hned na všechno, říkat často NE, neorganizovat věci, které nejsou nutné, těšit se na klidnější budoucnost, uklízet, jíst 15/9.
To jsou mé zkušenosti a zápisky z mé spanilé červencové jízdy, budu moc ráda i za ty vaše, co vám pomáhá.
Přeji krásné dny,
J.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------
Právě jsem otevřela podzimní běh výcviku Ikigai kouč/ka pro 16 z vás. Veškeré informace a přihlášení na vstupní rozhovor se mnou v průběhu srpna najdete TADY.