V pátek byl slunovrat a já bych asi normálně trávila ten večer tím, že bych si psala seznam věcí, které už nechci v životě a ideálně rituálně jej spálila v krbu ( večer na chalupě k tomu přímo vybízel!).
Když mi to přišlo na mysl tento rok, došla jsem k překvapivému zjištění. Že tam tentokrát nemám co napsat (a to ty seznamy byly roky předtím docela dlouhé!).
More...
Že by tohle mohlo být následkem mého snažení: chtít a mít míň? … Nevím.
Jsem v této chvíli tak zvláštně srovnaná se vším, co mám i nemám a i když bych samozřejmě mohla určité věci proměňovat a posouvat dál rychleji, tak nějak teď vím, že nemusím a přesto se to v nějaké míře bude dít. Dokonce cítím, jak energie kolem nějakých rozdělaných věcí a projektů umírá a jsem s tím ok. (to pro mě bylo dřív nemyslitelné, resuscitovala bych je teď o 106 a tlačila silou.)
Rozkrývá se přede mnou teď místo toho jasný obraz toho, co nejspíše budu pracovně dělat. Můj vnitřní ředitel na mě tuhle hulákal (ano, už vstal z mrtvých ale přijde mi, že je takový vyklidněnější), že je ta činnost je přece moc obyčejná a dělá to takto každý druhý. A ty jsi se přece tak snažila celý život dělat věci vyjímečné a inovativní! (haha).
Odpověděla jsem mu, že možná je konečně čas splynout s proudem a nechat se nést.
Nechat se vést činnostmi, při kterých cítím vnitřní klid. A pokračovat ve tvoření prostředí, které mě nenervuje.
Hodím sem jeden případ, o kterém by mě docela zajímalo, co si o něm myslíte.
Na “stáncích” je momentálně Forbes, kde je žebříček nejvlivnějších žen v ČR. Na Instagramu se toto číslo sdílí, jak ho čtou ženský při kávě jako inspiraci, motivaci atd. Na LinkedInu vidím, jak se gratuluje k umístění v žebříčku: “Skvělá práce”, “Jsi nejlepší”, “Jen tak dál”.
Víte, já si to číslo jako abstinující sebemrskač nekoupila. Umím si představit, že jsou tam krásné příběhy, kde určitě redaktoři brali v potaz nejen nejen to, jak vysoko ženy míří, čísla a růst ale i skloubení života s rodinou, společenský dopad atd.
I tak jsou na mě napsány příběhy příliš bombasticky a z té světlejší strany mince.
Nevím, zda tam píšou o tom, jak zvládají ženy ten tlak byznysu ( a například taky jejich slovy zodpovědnost za umístění se v této anketě), jak trpí jejich ženská energie s boji tou pracovní, mužskou. Zda už by radši nechtěly být z toho kolotoče pryč ale neví, jak z něho ven. A jestli už by nechtěly radši místo honby, uznání a naplňování potenciálu trhu mít čas.
Čas se konečně nadechnout. A to tak dlouho, dokud bude potřeba.
Chci tím jenom říct, že ač jsou všechny ženy velmi obdivuhodné, vnitřně necítím, že jsou tyto žebříčky zdravé. Možná jsou čtenářsky atraktivní ale jaký je další dopad?
Pro mě je to bohužel jen další nástroj na porovnávání ve společnosti, kor v té ženské.
Podpora systému, který žene lidi mít a chtít víc.
Touhu být někým jiným.
A umístěným lidem tíhu udržet si své místo a být možná ještě o kousek lepší.
Těším se, až se bude propagovat víc příběhů, jak podnikatelé řekli klientům, růstu a číslům NE a místo toho řekli ANO sobě.
A že těch příběhů je stále víc a víc. <3