Jak si užít život mezi dvěma světy? Pár vzkazů pro mé budoucí já

Není to ještě tak dávno, kdy pro mě bylo slovo byznys skoro sprostý slovo.
Po mé letité honbě za uznáním v prostředí, kde hrály prim čísla a rostoucí křivky, jsem se přehoupla na druhý břeh.

A bylo tam krásně! Ženský svět, sdílení, hodně prostoru, málo zodpovědnosti za druhé, minimum tlaku, žádná povinnost vydělávat peníze... Díky i Davidovi, že mi tento prostor dopřál. 

Prostor revize, zkoumání, hledání, hloubání, doplnění kořenů (hlavně těch vyrvaných ze země), objevování, učení se, zkoušení… 

Momentálně však cítím, že je už je čas.
Čas vzít odvahu na to, oba světy zase propojit.
Čas přestat hledat a začít TO žít. 

Jít si pro lekce do fyzickýho světa, nabít si zase čumák a rozehrát si nějakou zajímavou hru. 

Napsala jsem proto budoucí Jitce pár důležitých bodů, ke kterým by se měla vracet, až nasedne na trať a pojede střemhlav na svým neochočeným koni: 

Je docela jedno, jakou hru hraješ, důležité je, jestli při ní naplňuješ svůj smysl.

Neměj strach z úspěchu. Když budeš postupovat postupně, krůček po krůčku a nebudeš se snažit určité fáze předběhnout a znásilnit, tak tě to neoslabí, ale naopak posílí. A zůstane ti u toho radost!

Buď si stále vědoma toho, že žiješ mezi dvěma světy. Ten neviditelný a ten fyzický. Nezapoměň se pravidelně nořit a napojovat na svůj zdroj a v tom fyzickém světě se neboj to trochu pustit, nebrat ho tak smrtelně vážně a zařiď si tam zajímavé pole, kde to zkrátka žije!

Buď aktivní součástí. Nebraň svými omezeními lidem, kteří jsou připraveni jít kupředu, a naopak je aktivně podpoř. Jejich úspěch pak můžeš brát a oslavovat jako svůj.

Nezapomeň, že tvé poslání není jenom práce, i když sis to dlouho tak myslela a stále tě to tam v různých převlecích vrací. Jsou to i další oblasti života ve kterých se musíš učit, růst a najít si svou polohu a naplnění. Nikdo jiný to za tebe neudělá.

Stále věř i informacím kolem sebe, které ti sedí, tak na 70%. Nech si těch 30% na vlastní úsudek, pocit, diskuzi s opozicí, kritickému myšlení a hlavně svojí vlastní zkušenosti.

To, že jednoduchost je nekonečná dokonalost, už jsi zakusila. A jelikož nejsi organizačně příliš zdatná, tvoje jediná možnost, jak si ji udržet, je mít toho v životě méně. Nepropadni zas iluzi toho, že máš více energie, víc času a tudíž je potřeba si to tam zase něčím pořádně zasekat. 

A poslední věc - to, že máš pocit, že kroužíš kolem TOHO, už je ONO. Věřím, že už jsi snad vyléčená z honění dokonalosti, extáze a externích naplňujících okamžiků.