Tento článek je věnován procesu plánování sabatiklu, abyste si ho mohli užít naplno.
Vycházím z mojí čerstvé 3 měsíční sabatiklové zkušenosti.
Fáze sabatiklu:
1. Rozhodnutí
2. Příprava
3. Vstup a stavy bytí
4. Výstup a zakončení
5. Klíčové tipy & takeaways
Sabatikl = je to odpočinek od práce, je to takové volno na cokoliv, co je ve vašem životě důležité a za normálního běhu nestíháte nebo není prioritou. Čas na žití vašich snů, doplnění životních rolí nebo prostě pauza od pracovního kolotoče.
ROZHODNUTÍ
Prvním a nejdůležitějším krokem je rozhodnutí.
Já už na sobě pozorovala minulý rok, že i když je všechno krásný a dává to smysl, tak je toho nějak moc. Cítila jsem úbytek kapacity, nedostatek prostoru na integrování všech proběhlých zkušeností a hlavně volání duše.
Když jsem se sama sebe upřímně ptala, co nejvíc potřebuju - moje odpověd byla mít hodně volného prostoru a nic nemuset. Moci na chvilku vystoupit ze soukolí, pracovních zodpovědností a věnovat se i jiným věcem, na kterých mi taky záleží. Cítila jsem, že bych si mohla naplánovat takovou odměnu za 5 letou práci na osvětě a iniciaci ikigai a udělat velký výdech a nádech.
Jelikož jsem měla před sebou ještě jeden stěžejní projekt, časově to vycházelo za 5 měsíců. V té chvíli, kdy jsem si to dala do kalendáře a zabookovala v něm 3 měsíce s názem Sabatikl, tak se mi vlila do žil okamžitá energie pro tady a ted. To pro mě bylo znamení, že jdu správným směrem a že mě to podporuje.
PŘÍPRAVA NA SABATIKL
Začal tím další krok - příprava na sabatikl. Když plánujete nějaký krok, ze které byste mohli třeba uhnout, tak se doporučuje udělat závazek. Já to v říjnu nejdřív oznámila svému nejbližšímu týmu a pak hned lidem v newsletteru. Hodně funguje, když to můžete oznámit, pojmenovat důvody a u toho pozorovat, co to s vámi dělá. Vy to totiž oznamujete zejména sobě a dáváte si tím najevo, že myslíte opravdu vážně. 🙂 Zároveň zapojujete do svého plánu i ostatní a mohou se na to připravit nebo se cítit důležitou součástí, což je projeví právě později.
Pak přišla ještě několikaměsíční práce a mě moc vidina sabatiklu pomáhala vše zvládat. Termín v kalendáři se rychle blížil a najednou zbýval měsíc do začátku a mě došlo, že pokud se chci opravdu kvalitně odpojit, tak je potřeba teď zamakat. Bylo potřeba připravit vše prakticky, předat zodpovědnosti a činnosti dalším lidem, vyřešit předem strategické kroky, které bych normálně řešila za běhu a udělat asi 1000 malých kroků, které mě předtím ani nenapadly. Do toho přicházely další nečekané výzvy k řešení, které se vůbec nehodily. Ten poslední měsíc jsem nejvíc bojovala se strachy a obavami typu, jestli si to můžu vůbec dovolit, jestli to všechno stihnu předat a byla hodně lákavá představa, že to nemusím řešit hned a bylo by jednodušší si to nechat k řešení i při sabatiklu.
Jenže … Věděla bych, že by to nebylo ono. Že bych tím podváděla samu sebe. Že by to bylo jen tak napůl. A že to teď důležité napnout všechny síly a zasoustředit se. Málem jsem se odvařila.
Ten poslední týden ke mě přišla hláška … je mi to jedno.
Už je mi to jedno.
Je jedno jestli to zvládnu dokonale připravit a mít čistý stůl. Je jedno jestli se něco posere … Tak ať. Ať odpadne, to co odpadnout má.
Děj se vůle boží.
Cítila jsem to odevzdání se a cílovou rovinku. Dojezdíček, ve kterém jsem cítila navýšení důvěry v to, co se má stát, jako asi ještě nikdy v životě. Jak kdyby dal mezi mě a můj pracovní svět tlusté sabatiklové sklo, přes které něco málo vidím, ale nic se mě ne(do)týká. Ještě poslední Zoom, odpojení ze všech komunikačních kanálů … skrytí skupin … zakrytí feedu … a bylo to.
A přišel čas na vizi a plán toho, co si chci skutečně z těch 3 měsíců vyzvednout. Miluju se vnitřně nastavit na jakýkoliv časový úsek, zvědomit co je důležité, v čem a jak se chci posunout, jaké zdroje k tomu potřebuju, co mi bude to podstatné stále připomínat …
Moje kamarádka Linda z Podle sebe mě provedla vizualizací, kde jsem měla možnost ochutnat pocity a obrazy toho, co si nejvíc přeju zažít. A na základě toho, už jsem si už sama vytvořila konkrétní vizi a plán.
"Už nemusím spěchat, protože mám směr a plán." - jak říká ikigai.
V této chvíli už nic nebránilo vklouznout do vstupu do bezčasí.
VSTUP A STAVY BYTÍ SABATIKLU
Ten první měsíc byl pro mě cíl “NEBEJT”.
A o to víc BEJT v přítomnosti.
Díky tomu, že jsem nemusela nikde být na čas, tak jsem se mohla ponořit do stavů plné přítomnosti. A byla to naprostá euforie.
Zkusit si, jaké je to být fulltime home-maker.
Dělat teplo domova díky svojí mentální přítomnosti.
Mít čas skutečně pobýt se svými skrytými emocemi.
Dělat to, co se mi právě nejvíc chce a co potřebuju.
Pečovat o své tělo a duši.
Chodit na španělštinu.
Udělat si poohlédnutí za posledními roky v podnikání.
Čekala jsem, jestli přijde nějaká úzkost, jestli mi něco bude chybět, jestli budu cítit pnutí, jestli se neobjeví, že jsem zase už nespojila svou sebehodnotu s prací a budu cítit prázdnotu …
A nepřišlo a nechybělo mi absolutně nic 🙂 To přišlo až druhý měsíc.
Ten měl název "BÝT ČI NEBÝT".
Cítila jsem, jak jsem se už po měsíci plného odpojení dostala do plusu. Jak už jsem měla v jeden moment pocit, že už to stačí. Jak už jsem plná energie a ty 2 další měsíce mi přišly ještě nesmyslně dlouhý :D. Ale věděla jsem, že to je jen taková “léčka”. Že ted se to láme a vyzvedává to podstatné. Abych šla ještě hloubš, naordinovala jsem si suchý únor v březnu a nothing doing diet - abych opravdu nikam před sebou nemohla utéct. Nothing doing diet je je časový úsek, kdy NIC neděláte a přijde na vás taková odporná nuda. Přicházejí různé pocity a vy s nimi nějak nakládáte. Já hodně bojovala s impostrem, přepadlo mě FOMO, strachem ze zbytečnosti, málem jsem se ukousala nudou … Na konci toho černého týdne přišel klíčový tah jednoho momentu. A já sedla do kavárny, rozbalila fidlátka a začala psát až z toho byl 4 stránkový dopis ode mě pro mě pro další cestu. Vedle mě začal hrát pouliční umělec Ave Maria. A já věděla, že je to to ono.
"BÝT (a nebýt)"
Poslední třetí měsíc jsem pomalu, ale jistě vyplouvala na krátké návštěvy do pracovní reality z mého sabatiklového břehu. Spojovala jsem se s klíčovými lidmi, sdílela vize a pomalu dělala přípravu do další etapy. Všimla jsem si, že už mi tolik nejde být v plné přítomnosti, že už zase žiju ty svoje budoucí vize. Naštěstí jsem tam ještě měla naplánovanou Vipassanu, která mi dodala dávno syrové přítomnosti. A pak taky vypadnutý rameno v letadle, když jsem jela na svůj týdenní solotrip do Prahy - to byla taky zajímavá a důležitá šleha 🙂
VÝSTUP A ZAKONČENÍ
A najednou to sabatiklové sklo, které mě chránilo bylo pryč … bez přípravy, bez varování ..
To, že žijete svůj sen poznáte, až se z něj probudíte. Tak nějak se teď cítím.
Proubouzím se z krásného snu, který jsem měla možnost teď 3 měsíce žít.
Rozkoukávám se a chvílemi ještě podřímmnu … ale už jen na momenty.
Je mi smutno, ale zároveň vím, že aby to dávalo svůj smysl, tak to musí mít svůj konec.
A aby byl nový a kvalitní začátek nové dynamičtější etapy, kterou si chci taky maximálně užít, je potřeba mít zase naladění a rámcový plán 🙂 Vždyť už mě znáte.
Moje závěrečné tipy a doporučení k sabatiklům:
Jde si to naplánovat, i když máte pocit, že ne! Určete si délku a pak tomu podřiďte všechno, jakoby na tom záležel váš život, protože on záleží!
Sabatikly se obvykle plánují na půl roku nebo rok, ale můžete vyzkoušet i 3 měsíce nebo “jen” měsíc. Upřímně říkám, že kvalitně zařízený měsíc, kdy se naprosto odpojíte, tak udělá neskutečně hodně muziky. Možná i takový týden na samotce bez jakéhokoliv připojení si umím představit.
Kvalitní Odpojení je klíč. V přípravě si zajistěte, aby jste nebyly součástí pracovních věcí, v jakém případě se vám může kdo a kde ozvat, zajistěte za sebe náhradu. Odpojete se i ze všech kanálů, kde probíhá komunikace a kterých ted nebudete chtít být součástí.
Udělejte maximum v rámci předáním svých kompetencí a věcí, co potřebujete, aby fungovaly - ale ne víc. Vy to musíte hlavně pustit. Pokud to nebude fungovat bez vás, tak je potřeba začít přemýšlet, jestli to má vůbec existovat. I když se nějaké věci pokazí a vy tam nebudete, abyste to mohli zachránit, tak to je stejně váš největší dar.
Udělejte si seznam svých přání, co si přejete nejvíc zažít. A pak si je postupně vyzvedávejte. Vracejte se k původnímu nejčistčnímu záměru a věřte mu, nespěchejte a neutíkejte při prvním pocitu doplněné energie.
Věřte, že pracovní svět se bez vás bude točit dál. A možná ještě líp, než předtím. Buďte připraveni na nejhorší ale počítejte s nejlepším! Možná zase okusíte to, že věci se stejně dějou a vy možná až moc v životě snažíte (a to vás vysiluje!)
Jděte radikální cestou toho, co milujete a co vás oživuje! A touto cestou ideálně pokračujte po sabatiklu, protože to je ten nejjednodušší a nejzábavnější způsob, jak být v okamžicích plné přítomnosti. A to je to jediné, co v životě reálně máme.
Nebojte se dlouhých chvil, prostojů a odporné nudy. Učí to trpělivosti, a celkově se u toho uvnitř vás děje mnoho.
Nebojte se taky náročných emocí, které budou vyplouvat. Potřebují s vámi pobýt a obejmout. Budete překvapení jak po první části sabatiklu začně vás mozek jinak přemýšlet a vnímat jiné věci. Není se čemu divit - má teď jiné vstupy, než v normálním běhu. Tak se vnímejte, co konzumujete, čemu a jakým lidem se vystavujete, jaké energie se ve vás různými činnostmi tvoří, co vám dělá dobře a co ne … tohle je ideální čas na pozorování a experimentování.
Užijte si všechny fáze vašeho sabatiklu a na žádnou z nich nezapomeňte. Od rozhodnutí, přes přípravu, bytí v sabatiklu a ukončení s plánem na další skvělou etapu.
Pro mě byla součást zakončení i natočení tohoto dílu a já moc děkuju, že si v tomto prostoru můžu nechat tyto myšlenky a poznání, které třeba pomohou i na vašich sabatiklech. Moc vám přeju, abyste si je dovolili mít, protože je to úžasný nabíjející a boží, obzvlášt když je volání vaší duše.
ps. speciální velké poděkování patří mému nejbližšímu úžasnému realizačnímu týmu (Aneta Uhrová, Jitka Tůmová a Eliška Králová) a taky mému muži Davidovi. Bez vás by to nešlo. Děkuju! <3
