Kolik věcí se dá vlastně stihnout za jeden život?

“Jednou za rok přezkoumám činnosti, které ve firmě děláme a snažím se minimálně jednu, dvě věci zavřít, i když se nezdají špatné ale oproti ostatním dávají menší smysl. Klidně i zavřu celou divizi.” řekl mi jednou podnikatelskou radu člověk, kterého si velice vážím. (díky Tome B.) 

Tohle je příklad přístupu, kterému se říká zjednodušování. Fokus, chcete - li. Přivírání nůžek. V dnešní době plné možností je to celkem neobvyklá věc. 

More...

Ten rok, co jsem si dovolila ohledávat sebe a své možnosti přinesl uvědomění, že je toho fakt dost, co můžu dělat. 

A tak jsem různě zkoušela, tvořila a proto jsem teď ve fázi, kdy jsem si nenápadně rozdělala  víc, než pár projektů, které už teď vím, že v tomto životě rozhodně nemohu zvládnout. A to, i když si nalhávám, že spolu všechny rádoby souvisí. 

A ještě do toho tady je “projekt” rodina. 

Vím, že pokud chci být v budoucnu štastná a vidět, jak se věci posouvají, tak si budu muset vybrat. Když se podívám do minulosti, tak vždycky rostly jen ty věci, kterým jsem se věnovala naplno. Tzn. v nějaké fázi už vsadit na jednu kartu a nerozptylovat se ničím jiným. 

Pokud chci např. rozjet workshopy, musí to být nějakou dobu můj hlavní fokus. Ne, že si budu odbíhat k dalším projektíčkům. (což je možná taky takový schovaný způsob prokrastinace.)

Příklad ze života:
Když jsem před lety dělala Snídaně do postele.cz, tak jsem si vydělávala někde jinde obchodem a díky té roztříštěnosti jsem vlastně tomu projektu ani nedala šanci postavit se bez věčného dotování na vlastní nohy. 

Zato první rok BusinessAnimals jsem žila z výplaty 10-15k/m a byla přesvědčená, že jedině plná pozornost na projekt, mu pomůže přehoupnout se do nějakých čísel. I když jsem žila jako bídák, s vědomím, že je to jen na omezeně dlouhou dobu, se to dá přežít. 

Je taky potřeba si uvědomit, že tento život je jenom jeden a je dobré si to trochu reálně rozvrhnout. Schovme si něco třeba i do těch dalších :-).

Teď to píšu zejména sobě, protože se sebou budu chtít uzavřít nové dohody, které mi budou pro teď i budoucnost lépe sloužit. 

  • Chci si vybrat jednu cestu a v ní si nastavit svůj svět. 

  • Chci mít jedno místo k žití a tam si vytvořit svůj ráj na zemi. 
  • Chci poznávat do hloubky pár lidí a dovolit jim, aby poznali i oni mě. 
  • Chci zvládat pár věcí pořádně a u toho stíhat vědomě dýchat. 
  • Chci si život, co nejvíce zjednodušovat a najít si v této dokonalosti zalíbení.
    (jednoduchost je nekonečná dokonalost a dokonalost je nekonečná jednoduchost, jak údajně řekl Leonardo da Vinci.)

Šla jsem na to vyřazovací metodou a zůstal papírek s činností, která by mi chyběla ze všech nejvíce. Byla to přímo Sophiina volba! 🙂 Nejlepší technika, ale musíte k sobě být maximálně upřímní. 

Věřím, že jestli čte tyto řádky moje máma, tak se musí za břicho popadat.
Já, která miluje být rozkročená na co nejvíc stran a potřebuje mít otevřených, co nejvíc možností, aby mohla svobodně dejchat.
Ale i toto je součást sebepoznání.
Vědět, kdy zatáhnout opasky a které kohoutky uzavřít.
Aby dal člověk šanci vyrůst věcem i sobě. 

Tak příjemné rozhodování!   


Znáš své ikigai? Vyzkoušej si krátký test >>