Žít střídavě v česku a Asii - životní styl, který má plno neduhů ale i potěšení.
Můj životní sen to nikdy nebyl ale když máte za partnera člověka, kterého tato půda přitahuje jako magnet, stáhne vás to taky.
Říká se, že se to pozná podle prvního pocitu, když jste v Asii. Já tento pocit zažila před 2 a půl lety, když jsem jela na měsíc sama do ChiangMai, nabrat nadhled k podnikání. Zpětně na to pořád vzpomínám jako na nejlepší měsíc svého života (a to nejen proto, že jsem tam více poznala Davida :). A pamatuju si každou sekundu tohoto měsíce. To znamená jediné - byla jsem brutálně v přítomném okamžiku.
More...
Po návratu jsem přijela opilá ... Asií, Davidem, životem.. Takže jsem si ani nevšimla, že by to bylo v Praze nějaký jiný. David to ale vnímal hodně silně a už plánoval další cesty Thajsko, Bali. Takovéto pendlování je obrovsky náročné, obzvláště, když si k tomu připočtete ještě řízení firmy, těhotenství, porod a potom cestování s kojencem, + když jste oba založením sebemrskači (rozuměj: lidi, kteří na sebe kladou vysoké nároky ve vícero životních oblastech).
I přes to všechno to ale stojí za to.
Jaké jsou pro nás zatím největší benefity pendlování?
1) Klid.
Jedna z našich životních hodnot, Davidova dokonce nejhlavnější. Od klidu se vše odvíjí ... najednou máš prostor cítit a myslet, tvořit.
Rozdíl cítím vždycky nejvíc, když se vrátíme do Prahy. Zavřu oči, zaposlouchám se a i když je sobota ráno, podvědomě slyším ten rej. A ten mi najednou nedělá tak dobře, jako tomu bývalo dřív. Uvedu na takovém roztomilém příkladu, který mluví na všechny: jedna meditační skupina prý na území ČR musela meditovat za den 11x, aby dosáhla stejné úrovně pouhého "bytí" na Bali 🙂 .
2) Čas a prostor na tvoření.
Vnímám to od té doby, co jsem zjistila, že moje vnitřní štěstí se odvíjí i od toho, zda tvořím. Smála jsem se nejdřív Davidovi, když říkal, že v Praze někdo krade čas. A teď tomu musím přitakat. V Asii jsou ty dny delší - vstanete, jdete k moři, na snídani..vnímáte tak nějak všechny části toho dne. A v Praze je ráno, pak jedna dlouhá čára a večer ležíš v posteli, zbitej jak pes a divíš se, že jsi toho dneska zase moc nestihl. A už vůbec ne něco smysluplnýho vytvořit, zabřednout do hluboké práce.
3) Méně lidí.
Když se mrknete zpětně na svůj uběhlý týden - kolik setkání s lidmi bylo těch, které Vám opravdu něco přinesly? Nebo to bylo spíš proto, že jste se měli setkat? Z povinnosti, setrvačnosti? ... Nenechte se zmást, já přítomnost lidí miluju, hluboké rozhovory i řeči o ničem, sdílet radost, smích i smutek. Přesto jednou za čas tento lidský "detox", kdy mám na Bali setkání 2x týdně místo 2x denně, ocením.
4) Čas s rodinou.
My s Davidem to máme tak, že čím víc času spolu trávíme je nám líp a líp. Jak je klid, prostor, něco v nás se propojí a plyneme a je to ráj. Jakmile je stres, honička atd. tak flow odchází a vzdalujeme se.
5) Spojení s přírodou.
Jasně, i v čechách je. Ale na Bali je o pidimalilinkato blíž.
6) Úroveň žití.
Nemyslím si, že Asie je nějak zvlášt levná ale žijete tu za stejné peníze pocitově líp. Poslední návrat do Prahy mě šokoval našponovanými cenami nejen v kavárnách- toasty za 150 Kč a už se mi i trochu příčí kupovat oblečení z mojí klasické konfekční trasy .. Na Bali je tolik úžasných vintage sekáčů, trhů atd. kde oblečení stojí zlomek ceny, je krásný, originální a ještě těm věcem prodloužíte životní cyklus.
Souvisí s předchozím bodem. Jasně, i v Asii si můžete vyhodit z kopejtka. Ale mám pocit, že tady to číhá na každém kroku - nakupuj, nakupuj, nakupuj! A podvědomí zase jede - tlak, stres, systém.
8) Úsměvy.
Jako v každé oblasti, kde je trochu více slunce, se to projeví. Tady svítí skoro pořád. Zdravit se s někým cizím na ulici je radost a je to normální. V kavárnách nás už z dálky vítají. Což se tak úplně o Praze říct nedá.
Největší bolest tohoto žití je ta vzdálenost, dlouhé lety, jetlagy, chvilkové kulturní šoky .. Nemohla by ta Asie být Evropě blíž? 🙂 Je to občas schizofrenní ... Spontální setkání s rodinou a přáteli, to chybí nejvíc.
Máma se mě často ptá - a nechcete už žít jako "normální" lidi? Zařídit si bydlení a spořádaně žít? ... Zatím ne, mami. Někdy to přijde ale zatím jsme akorát dali výpověď z pražského bytu.
Nejdůležitější je teď pro nás vnitřní klid a hlavně - když jsi našel svůj vlastní unikátní návod, jaké prostředí je v symbióze, byl bys blázen, kdybys ho nežil.