“To dobré je největší překážkou pro to lepší.”
Tyto dny mi je velkým průvodcem tato věta, kterou nám kladli na srdce na koučovacím výcviku, jako jeden z nejčastějších lidských blokátorů.
More...
Miluju začátek podzimu. Nový cyklus je tu. Vždycky se mi líbilo, že už jsou zase všichni na značkách, věci mají svůj nový řád a jsou v pohybu.
Taky se opět musím smát, jak se věci pravidelně opakují. Minulý rok jsem přesně v tomto termínu zuřivě rozhodovala, jaké činnosti si nechám a jaké ustřihnu a napsala pak článek zrovna o tom, jak opravdu dělat míň a uskutečňovat víc.
Čemu říct ano a čemu říct ne, to je to, oč tu zase běží!
Momentální rozdíl u mě je ten, že se už vůbec nebičuju za to, že se mi toho hodně nahrnulo a já se teď musím s těžkým srdcem rozhodovat, protože nemůžu všechno zvládnout (a chtěla bych, protože všechno je na první pohled přece skvělý!).
Teď je to naopak. Je to taková hra a zábava, vybírat si co ano a co tentokrát ne. Říkání s těžkým srdcem NE, vystřídala lehkost.
Jak to? Co se změnilo?
Zažila jsem a hlavně uvědomila pár konkrétních okamžiků z posledních let, kdy moje NE, způsobilo to nejlepší možné řešení pro všechny zúčastněné. Nemusí to tak vypadat hned (a lidi kolem vás to může i hodně naštvat), ale zpětně, po čase, tomu vždycky tak je. Zažila jsem zkrátka pozitivní zkušenost a do mě se silně vepsalo, že NE (když je od srdce), je super věc.
Jak poznat jestli to opravdu chci či nikoliv? Zde jsou moje vychytávky:
1) Dělám si často techniku na vnitřní ANO/NE.
Spojení s tělem je moje dlouhodobé téma a musím si ho neustále připomínat, že je to můj nejlepší parťák a musím se k němu tak chovat. Zavřu oči, uvědomím si tep srdce a dám si cvičně otázku na jasné ano, třebaže se jmenuju Jitka. V těle se objeví na jednom místě souhlasný pocit. A dál už se ptám na otázky, které mě zajímají.
Jestli tam chci jít.
Jestli se mám zapojit do toho projektu.
Jestli to mám udělat tak či onak.
Chce to trochu praxe ale fakt to dobře funguje. Když je to NE, tak to v těle opravdu píchne. Ale každý to má trochu jinak, jinde. Tuto techniku mě naučil můj kamarád, skvělý kouč Jirka Martišek, moc za to díky.
2) Podívám se na to, kdo ve mě to vlastně chce.
Je skvělé rozeznávat zda se jedná o vnitřní volání nebo pohánění, přičemž ani jedno není špatně. Obojí představuje náš vnitřní motor.
Poháněni můžeme být např. motivací, ambicemi, existenčními věcmi, ale i třeba strachem ze selhání, touhou po uznání nebo FOMem.
Volání (tzv. calling) je oproti pohánění téměr neslyšitelné. Musíte se fakt zastavit, abyste to vůbec ucítili a měli šanci ho zaznamenat. Nemluví k nám jasně a napřímo. Nejčastěji v symbolech, situacích, asociacích, skrz věci sny, informace, které jsou nám “náhodou” servírovány …
Zásadní je odkud motor pramení a uvědomění toho, co se za tou pohnutkou skrývá. Pak už se můžeme svobodně rozhodnout. Je to malý, ale nesmírně důležitý mezikrok.
Když mám ve svém životě více rozhodnutí, které pocházejí z volání, je tam velký rozdíl v kvalitě motoru. A hlavně klidu na duši ze správného směru.
3) Reálně si představím, jaký konkrétní dopad bude mít konkrétní akce nebo činnost na mou budoucí vizi a život.
Upřímně, chodím i do věcí, kde necítím 100% ANO. Někdy i tuším, že to bude průser nebo že se na tom můžu pěkně utavit. Tady je pro mě důležité zhodnotit si, co všechno se u toho můžu naučit a jak toho pak můžu v budoucnu využít. Pokud je to v tomto směru zajímavé, tak se nebojím říct ANO, i když je tu možnost, že sejdu na chvilku z cesty. To by byla nuda, kdyby byla až tak moc přímá. Klikatý jsou nejlepší a stejně se linou blízko! (viz. můj umělecký obrázek níže.)
4) Zažiju pocit po dokončení.
Zpětně si můžete zkontrolovat, jestli to bylo vnitřní ANO/NE podle toho, jak se cítíte po skončení úkolu, akce, situace. Obojí má totiž pozitivní pocit, ale jinou pachuť.
Jedna žena to nazvala geniálně úspěchem/stavem, který je takový slizký. Já dodávám upocený. Jste na konci a máte euforii z toho, že už to skončilo. Možná jste za to dostali i hodně peněz nebo pozitivních zpětných vazeb, takže další věc, která je náplastí. V průběhu jste si říkali, že už nikdy více a na konci vám přijde, že to zas tak blbý nebylo. Hlava se to snaží zachránit.
A někdy dokončíte věc, kterou se vám vlastně vůbec dokončit nechtělo. Naprosto jste si užívali ten proces. Váš pocit není tak vítězný a hlasitý, zato je velmi povznášející. Cítíte v konání obrovský smysl a často se dojímáte. Nemáte příliš pochybností, protože víte, že tohle je ONO. V souladu.
Jak se na to tak koukám, tak to není o ničem jiném, než vypnout všechny rušivé elementy, zavřít oči a kouknout dovnitř sebe. Tam najdeme úplně vše potřebné.
Mějte nádherný podzim plný správných rozhodnutí pro vás.
J.
.........................................................................................................................................................................
Kurz: Objevte své Ikigai za 33 dní
Článek: Má poslání skutečně každý?
Photo: Šárka Jelenová, Supermint_photo