Poslouchat podcast nebo video, na druhé liště rolovat sítě, u toho otevírat další články a zároveň na stole mít pootevřenou knihu, ze které tu a tam zhltnout odstavec.
Poznáváte se v tom někdo?
Tuhle situaci jsem si vypůjčila přímo z mého života.
Občas, (dřív velmi často), se dostanu do této smyčky konzumace informací.
Jako automat “papám”, co mi přijde pod oko a i když v hlavě kdosi volá - přestaň!- tak v ten moment bažení to úplně nejde.
Je to vlastně docela nechutný. Něco jako, když žaludek narvete “junkfoodem”.
More...
A výsledek?
Občas se něco v té chvíli zajímavého dozvím, (co do druhého dne už ale nevím), zaplním prázdnotu, přijdu si strašně v obraze a zároveň tím aktivuju svůj vnitřní neklid. Ten se pak přetavuje v bolest hlavy a vlastně i horší náladu.
Víte, já u sebe ten problém nezřízeného sosání informací, řeším už přes rok.
A upřímně mi přijde, že se to moc nelepší.
Přistoupila jsem tedy k radikálnějšímu řešení.
Na začátku července, po příletu na Bali, jsem odevzdala Iphone. Hned poté, co jsem se řízla do prstu a Amálka dostala horečky. Vzala jsem to jako znamení - zklidnit se.
Nechala jsem si k užívání jen počítač, kde jsem si aplikací Freedom zablokovala některé stránky v určité časy. Počítač je zkrátka oproti telefonu krabice, kterou do kapsy jen tak nenarvete a neotevřete jednoduše stiskem jednoho palce.
Důvody, proč jsem na nějaký čas vyřadila ze svého života telefon jsou:
- Vytvořit si v hlavě a těle prostor k tomu, abych měla vůbec šanci přečíst důležité zprávy, které jsou ve mě. (a že jich tam je!)
- Vytvořit si návyk, kdy si upřímně před každou konzumací obsahu řeknu, jestli to chci, protože mi to k něčemu bude nebo tím vyplňuji volný prostor.
(naposledy jsem bojovala s tím, zda zkonzumovat například video o kokainu v byznysu, a dřív bych to bez mrknutí oka určitě udělala, protože vypadá určitě zábavně a pustila si ho třeba k úklidu a umývání nádobí - vždyť o co jde! Ale nakonec jsem si ušetřila svých 28 minut života a přiznala si, že by to byl pro mě tentokrát jen balast a to nic proti Reflexu!).
- Věnovat plnou pozornost jenom jedné činnosti. Souvisí s předchozím bodem.
Běhat s podcastem, uklízet při videích, usínat u Youtube, být na záchodě s článkem je sice superúsporná věc ale je to vlastně jenom další multitasking. A vlastně důvod, proč náš mozek je čímdál gumovější. A já už nechci být větší guma, než jsem.
Takže další návyk - pokud už se rozhodnu, že ten obsah opravdu konzumovat budu, věnuji mu plnou pozornost. A to tak, že si k tomu opravdu sednu jako k televizi a nic jiného u toho nebudu dělat, což je docela těžkej úkol, jak jsem zjistila. Naposledy jsem si takto vědomě užila tento rozhovor Cukrfree s Evou Hájkovou o zdraví a zajímavé je, že si i teď zhruba 60% témat pamatuju, což se předtím blížilo opravdu nule.
- Být více přítomná pro sebe, svou rodinu a okolí. Nebýt tou odpojenou mámou, co si bere na hřiště telefon a pak se diví, že ho její dítě umí v 1,5 roce odemknout.
- A zároveň si tím procvičovat budoucí superschopnost dalších let - hlubokou soustředěnost. Jinak mám velkou šanci, že budu v pracovních aktivitách nahrazena nějakým robotem, kterej se bude umět líp soustředit, než já.
Na téma digitálního detoxu vychází kvanta obsahu, konají se různé detox akce, ale začít musíte stejně malými kroky U SEBE.
Každý z nás máme za poslední roky DLUH vůči prostoru, který nám teď chybí a má dopad na kvalitu našeho života.
Já se ho teď pokouším nahnat 2 měsíční pauzou s mým milovaným telefonem, odkud mám naučenou nejpohodlnější konzumaci informací.
Nebudu lhát, že mi vůbec nechybí ale po měsíci čím dál míň. A zároveň jsem si jistá, že o nic nepřicházím.
Tak uvidíme, jestli si pak udržím nově nastavené hranice, nebo se pak vyloženě udávím informacemi, když nastane JO-JO efekt. 🙂
A jak se kultivujete v rámci svého digitálního minimalismu vy? 🙂