Vždy, když se blížil konec roku, moje tempo se ještě zdvojnásobilo.
Byla to taková cílová rovinka, kdy se honily poslední obraty, pokoušely se trhat rekordy v návštěvnosti, pouštělo se do posledních experimentů - zkrátka, aby to v bilanci za ten uplynulý rok vypadalo dobře!
Čím víc toho jestě stihneš, tím líp. A člověk si pak 23-ho mohl sebemrskačsky odštknout zobáček, že to všechno dal, může být na hodinu spokojen a povolí si na moment "oddat" se vánočním radovánkám, než do toho spadne v lednu na novo.
Když jsem ještě bývala bezdětná (haha :D), tak si přesně pamatuju, jak jsem obvykle jezdívala po takovémto finishi směr Praha-Brno za rodinou a tupě koukala z okna auta/vlaku/autobusu a říkala si - co se to vlastně všechno dělo? ... Něco v těle se uvolnilo a po tváři tekly slzy. Slzy úlevy.
More...
Všichni asi tušíme, že tato strategie, která je pro sebemrskače tak typická, není dlouhodobě udržitelná. Nabídnu svůj momentální pohled na věc.
"Čím méně, tím lépe" - je nové heslo do konce roku 2018.
Dejte si hodinu a napište si, co Vás všechno ještě čeká do konce roku. Čím detailnější, tím lepší. A teď se z toho pokuste udělat "méně". Opravdu letos chcete zase posílat dárky klientům? Je nutné pořádat ten event? Je nutné vyvíjet tlak na nejrůznější věci, jenom proto, aby byly ready do konce roku?
A nebo radši zameříte svou pozornost ten nejdůležitější stavební kámen?
(nápověda - na sebe). Pokud Vás zajímá, jak na to, mám pro vás důležitý vzkaz.
Teď je ta chvíle. Ta, která znamená hodně. Jak ji využít naplno?
1) Odpojte se. Od technologií, instagramu, feedů, zpráv, podcastů, sledování konkurence, informací, co denně sosáte. Jsme tak překonzumovaní veškerým obsahem, že nám z toho je kolikrát i na zvracení.
Udělejte si pořádnou čistku. Moderní je teď dát hromadné unfollow, kdy nesledujete vůbec nic a nikoho. Nebojte se, že o něco přijdete. Nepřijdete. Máte v sobě navíc za poslední rok TOLIK informací, že je ještě dalších pár let nestihnete zpracovat!
2) Napojte se na sebe. Tohle je další, důležitý krok.
Zavřete oči a koukněte se pořádně do sebe. Místo sledování okolí a koukání do mobilu opravdu obraťme zrak. Projeďme se od hlavy k patě. A speciálně v místě, na které ukazujeme, když říkáme "já". Setkáme se tam s různými pocity, kterých se bojíme. Možná tam bude bolest, strach, možná křivda a další pocity. Zkuste takto se sebou vydržet 5-20 minut a pořádně se prozkoumejte po celém těle. Po nějaké době opakujte. Za těch pár minut Vám přijdou na mozek tak 2-3 témata, která momentálně - možná dlouhodobě řešíte. Trápí Vás to. Zapište si ty myšlenky na papír a zkuste s nimi zatočit. Podívat se na ty věci z jiné perspektivy, promluvit si o nich z blízkým člověkem nebo přímo konfrontovat danou osobou. Myšlenky a obavy se nám nevrací náhodou ale proto, abychom si ještě něco v sobě zpracovali. Z 90% jsou to jen domněnky a výplody naší fantazie a zbytečně nám blokují prostor k nečemu daleko lepšímu.
3) Meditujte.
Lepší činnost k uvolnění prostoru v hlavně i těle neexistuje. To je fakt.
Představte si, jak jste celý přeplnění těmi insta-plytkými informacemi dnešní doby, doslovala přes nás přetíkají. Jak má v tomhle vyklíčit to, co je opravdu vaše?
Kdo prostě nezvládne ležet nebo sedět v lotosovým květu (třeba jako to nedávám já), můžete dávat i aktivní formu meditace. David ráno běhá a já chodím pešky po pláži s Amálkou v nosítku. Bez mobilu! Ač to není žádná raketová věda, když se nám povede tuto denodenní činnost aplikovat automaticky do života, čekají nás po nějaké době opravdové zázraky.
4) Naciťte a zkontrolujte, zda jste na správné cestě.
Vaše intuice by měla po těch pár krocích zase trochu fungovat.
Každý z nás má nějaké poslání, někdo je třeba zrovna před rozhodnutím, něco změnit, ale ještě třeba neví proč, někteří poslání aktivně hledají (nenajdou protože hledají, nikoliv nacházejí ), někdo je na startu jeho realizování a další zase přímo v tom. Potkávám teď lidi, kteří svůj záměr našli a je kolem nich obrovská ale obrovská hojnost. Až mám na těle husinu, že si ani neumím představit jak velké to může být.
Ten pocit správnosti směru vaší cesty si nepřivodíte nijak, než tím, že zkoušíte a zkoušíte. Pokus/omyl. Ano/Ne. Tohle je ono, tohle není ono. A má to jeden háček - musíte k sobě být maximálně upřímní.
Tento text nemá být nic jiného, než zamyšlení a předání informací, které se mi teď nastřádaly. Tak třeba to někomu pomůže.
A NEBOJTE SE - Ti, kteří se zastaví, pak předběhnou ty, kteří stále pospíchají.
Jste na cestě? Dejte vědět. 🙂