Všichni už pociťujeme, že jsme součástí obrovských změn.
Představuju si nás jako prádlo, které se právě pere v pračce na nejvyšších otáčkách. Všichni jsme na tom podobně - mokří a zmačkaní. A točíme se!
Jací asi budeme, až nás vyndají ven a my pomalu uschneme?
Budeme voňaví a připravení na nové nošení? Nebo zatuchlí a na odpis? 🙂
Japonci věří, že každý má Ikigai: účel nebo smysl života, díky čemuž to stojí za to.
Já v to čirou náhodou věřím taky :-).
Naše intuice a zvědavost jsou silné interní kompasy, které nám pomáhají spojit se s naším ikigai. Hector Garcia dal dohromady 10 pravidel Ikigai a já vám je tu sdílím dohromady s mými poznatky.
"Chyba je kámoš."
Když jsem tuto větu slyšela říkat Davida mým zaměstnancům v bývalé firmě, vždycky jsem se otřepala nevolí. Cože? Víš kolik nás každá chyba stojí peněz? Neviděla jsem důvod, proč by ty jednoduché věci nemohli dělat rovnou správně!
Znáte proces zdokonalování již dokonalého?
Je to bedlivé zaměření pozornosti na detail v tom, co děláte, spolu s proudící hrdostí a radostí z dané činnosti.
Za poslední 2 roky pěkně vyrostla moje google dokumentová svatyně, kam si schraňuju různé úryvky z knih, článků atd. Často se k ní vracím, protože mě její zpětné pročítání uklidňuje, nakopává správným směrem a je takovou mojí osobní základnou.
I když už je můj sebemrskač spíše minulostí a je zařazen do arzenálu mých vnitřních pomocníků, jednou za čas zaklepe na dveře.
O jeho síle ale i jeho ovládnutí, jsem psala před rokem tento článek.
Dnešní doba mě naprosto fascinuje tím, že můžete být skoro vším, kým chcete.
Můžete být ekofunebráci, psí psychologové, fotografové koček a koní, koučové dětského spánku do 2 let, seXperti, vegan oriented - realitní makléři nebo účetní pro křesťany.
A taky můžete být Ikigai koučové.
Mám takové osobní měřítko.
Když časově nedávám sednout si a psát, něco je špatně.
Když nestíhám ukradnout si 3 hodiny času v kuse, kdy si sednu, hluboce se uklidním a vyndám to ze sebe ven.
Není to ještě tak dávno, kdy pro mě bylo slovo byznys skoro sprostý slovo.
Po mé letité honbě za uznáním v prostředí, kde hrály prim čísla a rostoucí křivky, jsem se přehoupla na druhý břeh.
Musím se smát tomu, jak se v životě věci opakují.
U mě zejména jedna věc. To, že se kolem mě vyrojí nejrůznější aktivity, do kterých jsem nějakým způsobem zapojená a všechno mi v jeden moment spadne na hlavu. Naštěstí už se znám natolik, že vím, že je to moje past a umím tuto smyčku zachytit v zárodku.
