Tento týden nebudu dělat NIC.

Tento týden nebudu dělat NIC.

Jednak proto, že nic nemám, můžu a chci si to dovolit a jednak proto, že poslední 3 týdny byly neskutečně bohaté na akce, setkání, informace, zpětné vazby a události všeho druhu a já cítím, že je potřeba si vytvořit prostor. 

More...

Prostor, kdy nebudu přemýšlet nad tím, jak, kam a co zase posunout dál.
Prostor, který strávím konečně na jednom místě, v malebném prostředí srdci jižních Čech. (vidíte, už se ze mě stává místní lover!)
Prostor, kdy do sebe zapluju a budu si ještě dodatečně vychutnávat a hlavně zpracovávat emoce uplynulých týdnů. 

Nebudu vám lhát, že jsem dnešek nezačala sepsáním úkolů dne.
Mít představu o struktuře dne je mě životně důležité.  
Avšak jsou to tentokrát úkoly typu - objednat auto do myčky, dát do kupy Amálky 2.narozeniny, najít si na zítra nějaké skupinové cvičení atd.
Tyto úkoly ve mě nevzbuzují žádný vnitřní neklid. Kupovidu :-). 

Ale když mám být upřímná, už jsem ty poslední týdny byla v náběhu, kdy jsem cítila staré známé lehtání v žaludku a přibližující se kámen, který už byl blízko tlačítku off, k vypojení na sebe sama. 

Je to neviditelná hrana, ten balanc, kterej, když se přešvihne, tak to všichni okamžitě pocítí.
Nic nebylo špatně, jen toho bylo moc. 

A proto ten prostor, ve kterém je dobré nechat k sobě přijít, jestli jsi na své cestě nebo tě zas někam svádí hlas nenaplněných ambicí, které už sis myslel, že jsi je nasytil ale ony možná mají zase hlad.

Krásné podzimní dny, přátelé :-).
Vaše J. 


Znáš své ikigai? Vyzkoušej si krátký test >>