Kolikrát v životě se člověk od základů promění?

Ty příběhy jsou někdy jako přes kopírák.

Člověk se žene za úspěchem, kterého se nějakým způsobem posléze dotkne, pak ho jede vymeditovat do kláštera nebo na nějakou pouť a díky pozměněným hodnotám pak začne dělat zpravidla něco osvíceného nebo zkrátka něco, co mu dává větší smysl.
A má velkou chuť o své proměně mluvit, tak si ho zvou do pořadů a podcastů, protože téma je to vděčné a divácky zajímavé.

A proč? Protože je to součást toho úspěšného obecného příběhu. Je to pokračování pohádky, kdy dobro vítězí nad zlem. Jen herci se mění, kulisy se mění ale příběhy zůstávají. Zkrátka máme rádi dobré konce. Jenže ty životy pak pokračují a lidé se po prvotním opojení nové cesty setkávají s dalšími novými výzvami, které už nejsou pro okolní svět tolik sexy. 

Zkrátka je další čas na nabírání nových zkušeností, dovedností, tvoření věcí a hlavně dělání nových chyb, přes které se jedině dostaneme k našemu novému vysněnému obrazu úspěchu, ať už je jakýkoliv.  

A všechno jenom proto, aby se člověk poté zase mohl transformovat.
A zjistit, že všechno bylo zase o trošku jinak, než si myslel.

K poznání člověk totiž postupně dospívá, nelze ho zhltnout za rok v sérii knih, online kurzů a videí. Občas mě fascinuje, že si to my lidé často myslíme. Že už nám přijde, že víme. Přitom jsme jen přijmuli sadu přesvědčení z poznání od ostatních souputníků, která možná brzo budeme zase muset odložit. 

Baví mě ta představa, kolikrát za život je ještě proměním. Kdy trošku a kdy od základů. Tuším, že to bude ještě několikrát.
Že se ve čtyřiceti budu podivovat nad tím, kolik času jsem měla na to takto divně filozofovat.
Možná se budu sama sobě smát, stejně jako teď, když si čtu můj první “podnikatelský” blog.
A že na sobě budu zpětně možná něco obdivovat, co teď nevidím, stejně jako teď, když závidím dvacetileté Jitce její sebedůvěru a skálopevné odhodlání. 

Já osobně věřím v 7-10 leté životní cykly, mimo jiné i protože dávají mému životu určitou strukturu. A díky ní si umím si zmapovat, kde se cca nacházím a jak to můžu pojmout tak, aby mi to dávalo smysl a sílu na cestě - to je to, oč tu běží.

Chvíli se tady na blogu s vámi chci seknout v tématu sebepoznání a uvedení sebe sama do reálného života. V sérii článků, které budou následovat.

A tohle měl být úvod.
Pocitový, s myšlenkou schovanou mezi řádky.
Tak snad se dala chytit. :-).

Mějte se krásně, J.  

4 dílný minikoučink

Získej 4 dílný minikoučink zdarma do svého e-mailu. Stačí zadat tvé křestní jméno a e-mail, kam ti minikoučink pošlu.


Znáš své ikigai? Vyzkoušej si krátký test >>