Jak se necítit osaměle, když žijete v cizině (ale v i ČR)

Myslím, že toto občas přepadne každého.
Ta chvíle, kdy se cítíte tak zvláštně sami, i když třeba máte doma partnera a děti.
A jak si to tak uvědomujete, tím víc se uzavíráte do sebe. V té chvíli byste dali všechno za to, aby tu byl člověk, který by tam byl s vámi a dostali byste dávku pravé, upřímné connection.

Ač v Čechách mám spíš problém najít čas sama na sebe, na Bali mi lidská společnost (taková ta tlupa) často chybí. Totiž, když nechodíte pravidelně do práce, kde jsou lidi, nenavštěvujete nějaké spolky a pravidelná setkání, tak se uzavíráte do takové svojí (ne)bezpečné bubliny, ve které bývá víc smutno. A v cizině (a vlastně nejen v ní), vám nic samo do klína nespadne a svou smečku si musíte proaktivně tvořit a to i ve chvílích, kdy se vám vůbec nechce. 

More...

----------------------------------------------------------------------------------------------------------Jak ještě předcházet pocitům osamělosti? Existuje pár věcí, které mi celkem fungují a tady jsou:  

Bavte se denně s kýmkoliv kdekoliv.
Nečekejte, až za vámi někdo přijde. Buďte tím strůjcem konverzací vy. Když se na to zaměříte, těch příležitostí je milion. Zeptejte se člověka u vedlejšího stolu v restauraci, jak mu chutná jídlo. Těhotné prodavačky, kdy bude rodit a do kdy bude pracovat, jděte po hodině jógy za cvičitelem a svěřte se mu, že jste měli po minulé hodině svalovou horečku a jak tomu předejít (prý chodit pravidelně :). Takový větší smalltalk, který se může rozvinout ve slušnou konverzaci. (Navíc se tím skvěle trénuje angličtina a opravdu to supluje pocit, že jste si pokecaly s kamarádkou.)

Najděte si svůj spolek nebo víc spolků.
Pokud vidím mámu s dítětem v kavárně, sednu si k vedlejšímu stolu. Tam je ta konverzace skoro okamžitá a oboustranná. Stalo se tak minulý týden a já tak potkala Ambru, mámu 8-měsíčního chlapečka z Itálie, která lítá dělat business z Bali do Japonska, kde konzultuje speciální učící metodu pro učitele ve školkách. Wooow. Po 30 minutové skvělé konverzaci plné zajímavých tipů a informací, jsem odcházela s pozvánkou do zdejší messegerové "mamas" skupiny. A 5 dní na to už jsem se odvážila zůčastnit jejich “mamas” snídaně. Byla jsem nervózní a měla jsem obavy z toho, že tam zda se tam dokážu správně vyjádřit. A střih - sedíme tam u jednoho stolu a já popisuju příhody, jak už se týden snažíme chodit na nočník a oni se tomu smějí. (hahahaha, mámy pochopí, ostatní berte s rezervou:-). A tohle všechno jen způsobil malý smalltalk v kavárně.
Strašně mě to baví a dává křídla. Nebojte se oslovovat cizí lidi, nemáte fakt co ztratit, jen získat.

Nastavte si svoje hranice používání sítí.
Sociální sítě byly původně vytvořeny proto, aby nás spojovaly ale reálně nás odpojují, to už se ví. U mě je největší problém Instagram.
Ani ne tak sledování lidí, jako to automatické “ťukání”.  Při volné chvíli sáhnu po mobilu a jdu ťukat. Bohužel jsem si vybudovala tento návyk, u kterého vypínám mozek. Takže se klidně může stát, že si takhle ťukám klidně i hodinu a víc v kuse a nevnímám. A když jsem si opravdu začala ten čas strávený měřit, tak jsem se zhrozila a rozhodla jsem se to už ve svém životě netolerovat. Jenže nahradit špatný návyk jiným trochu trvá. Proto mám teď období, kdy přes týden smažu aplikaci a v pátek si ji zase stáhnu. Musím říct, že to se mnou dělá strašně moc pozitivního, od dost znatelně času navíc - k tomu, že se mi v noci nezdají sny o influencerech, které vlastně osobně vůbec neznám:). Ušetřený čas (cca hodinu a něco denně) se snažím přeměnit v denní návyk meditace a čtení knihy. 

Pro ty, kteří dočetli až sem, posílám ke shlédnutí tento Tedx o pocitech osamělosti. Je boží.

A co vy, máte nějaké vlastní hacky? Budu moc ráda za inspiraci.
J.


Znáš své ikigai? Vyzkoušej si krátký test >>